Jidášovo ucho: Zdravotní účinky a přínosy této léčivé houby

Nejkonzumovanější vitální houba na světě. Auricularia je jedlá houba s tisíciletou tradicí v čínské kuchyni i medicíně, jejíž unikátní polysacharidy jsou předmětem intenzivního moderního výzkumu. Co říká věda?

1. Co je Auricularia auricula-judae

Auricularia auricula-judae (český název Boltcovitka ucho Jidášovo, zkráceně Jidášovo ucho) je jedlá houba z čeledi Auriculariaceae. Její název pochází z latinského „auricula" (ouško) a legendy o Jidáši – houba totiž roste na bezových stromech, na kterých se podle tradice Jidáš oběsil. V angličtině je známá jako Wood Ear nebo Jew's Ear, v čínštině jako Mù Ěr (木耳, doslova „dřevní ucho").

Plodnice má charakteristický tvar připomínající lidské ucho – je gelatinózní, pružná, tmavě hnědá až černá. Právě tmavá barva je způsobena vysokým obsahem melaninu – pigmentu, který je jednou z unikátních bioaktivních látek této houby.

Nejkonzumovanější vitální houba na světě: Auricularia je jednou z nejpěstovanějších hub na planetě. Roční globální produkce přesahuje 6 milionů tun (FAO data), přičemž více než 99 % pochází z Číny. V čínské kuchyni je běžnou ingrediencí – sušená Auricularia se přidává do polévek, salátů, stir-fry pokrmů i dim sum.

Výskyt v přírodě: Roste v Evropě, Asii i Severní Americe na mrtvém a odumírajícím dřevu listnatých stromů – nejčastěji na bezu černém (Sambucus nigra), ale i na buku, jasanu a dalších druzích. V České republice je poměrně běžná a patří mezi jedlé houby.

2. Historie – od dynastie Tang po evropskou tradici

Čínská tradice (nejstarší záznamy): Auricularia je jednou z prvních kultivovaných hub v historii. Záznamy o jejím pěstování na dřevěných kládách pocházejí z období dynastie Tang (618–907 n. l.). V čínské medicíně je Mù Ěr řazena mezi prostředky pro „výživu krve" (Bu Xue) a „zvlhčení sucha" (Run Zao).

Tradiční klasifikace v TCM: V systému tradiční čínské medicíny je Auricularia tradičně řazena jako prostředek pro „výživu Yin a krve", „zvlhčení plic" a „posílení žaludku a sleziny". Toto řazení ji odlišuje od většiny ostatních vitálních hub, které jsou typicky řazeny jako tonika pro „Yang" nebo „Qi".

Japonská tradice: V japonské kuchyni je Auricularia známá jako Kikurage (木耳, doslova „dřevní medúza") a je běžnou ingrediencí ramen polévek a jiných pokrmů.

Evropská tradice: V Evropě byla Auricularia tradičně používána jako prostředek pro podráždění hrdla a sliznic – vařila se v mléce nebo pivu. Anglický bylinkář John Gerard ji v roce 1597 popsal ve svém herbáři Herball jako prostředek používaný při podráždění v krku.

Moderní výzkum: Na PubMed je přes 1 200 vědeckých publikací o rodu Auricularia. Intenzivní výzkum probíhá zejména v Číně, Japonsku a Koreji se zaměřením na polysacharidy, melanin a kardiovaskulární výzkum.

3. Klíčové bioaktivní látky

Auricularia má unikátní profil bioaktivních látek – odlišný od většiny ostatních vitálních hub:

Kyselé polysacharidy (AAP – Auricularia Auricula Polysaccharides) – nejstudovanější frakce. Na rozdíl od většiny vitálních hub, které obsahují převážně neutrální beta-glukany, Auricularia je výjimečná přítomností kyselých polysacharidů bohatých na kyselinu glukuronovou. Tyto kyselé frakce mají odlišné biologické vlastnosti od neutrálních glukanů a jsou předmětem specifického výzkumu.

Melanin – Auricularia je neobvykle bohatým přírodním zdrojem melaninu – tmavého pigmentu zodpovědného za její charakteristickou barvu. Melanin z Auricularia je předmětem antioxidačního výzkumu. Většina ostatních vitálních hub (Reishi, Cordyceps, Lví hříva) melanin v takové koncentraci neobsahuje.

Vláknina (dietary fiber) – Auricularia obsahuje mimořádně vysoký podíl rozpustné i nerozpustné vlákniny (až 70 % sušiny). Jedná se o jednu z nejbohatších přírodních zdrojů vlákniny vůbec.

Adenosin – nukleosid přirozeně přítomný v Auricularia; předmět kardiovaskulárního výzkumu.

Ergosterol (provitamín D2) – prekurzor vitamínu D2; po UV ozáření se konvertuje na vitamín D2.

Minerály – Auricularia je přirozeně bohatá na železo, vápník, draslík a fosfor. V čínské výživové tradici je ceněna právě jako zdroj železa.

Lecithin – fosfolipid přítomný v Auricularia.

4. Výzkum polysacharidů – unikátní kyselé frakce

Polysacharidy z Auricularia (AAP) patří mezi nejstudovanější složky – mají však jiný charakter než polysacharidy z ostatních vitálních hub:

Xu et al. (2016) – přehledový článek v International Journal of Biological Macromolecules shrnul strukturální charakterizaci polysacharidů z Auricularia. Identifikováno bylo, že klíčovou strukturní jednotkou je kyselina glukuronová spojená s mannózou, glukózou a xylózou – odlišná struktura od neutrálních beta-glukanů typických pro Reishi nebo Maitake.

Wu et al. (2014) – studie v Carbohydrate Polymers izolovala nový heteropolysacharid z A. auricula-judae s molekulovou hmotností 1,8 × 10⁵ Da. Strukturální analýza prokázala přítomnost (1→3)-vázané D-glukuronové kyseliny jako hlavní jednotky.

Yoon et al. (2003) – studie v Bioresource Technology analyzovala podmínky produkce exopolysacharidů A. auricula v submerzní kultivaci. Zjistili, že produkce polysacharidů je silně závislá na zdroji uhlíku a podmínkách kultivace, což je klíčové pro standardizaci výroby.

5. Kardiovaskulární výzkum

Toto je nejstarší oblast moderního výzkumu Auricularia – odpovídá její tradici jako „houby pro krev" v TCM:

Yoon et al. (2003) – studie v BioFactors testovala antikoagulační aktivitu kyselých polysacharidů z A. auricula in vitro. Pozorováno bylo prodloužení trombinového a aktivovaného parciálního tromboplastinového času (aPTT) – mechanismus připisovaný kyselým polysacharidům bohatým na glukuronovou kyselinu.

Sheu et al. (2004) – studie v Thrombosis Research identifikovala antiagregační aktivitu adenosinu z A. auricula na lidských trombocytech ex vivo. Adenosin inhiboval agregaci trombocytů prostřednictvím adenosinových receptorů.

Chen et al. (2011) – studie v Journal of Agricultural and Food Chemistry prokázala, že polysacharidy z Auricularia vykazovaly antikoagulační aktivitu srovnatelnou s heparinem v in vitro testech – s tím rozdílem, že se jedná o jinou strukturální třídu polysacharidů.

Cheng et al. (2014) – studie v Natural Product Communications testovala kardioprotektivní aktivitu extraktu z A. auricula na zvířecím modelu ischemie-reperfuze myokardu. Pozorována byla redukce velikosti infarktu a snížení markerů oxidativního stresu.

6. Výzkum v oblasti metabolismu

Kim et al. (2007) – studie v Mycobiology testovala polysacharidy z A. auricula na myším modelu diabetu (STZ-indukovaný). Pozorováno bylo snížení glykémie nalačno a zlepšení inzulinové senzitivity v porovnání s kontrolní skupinou.

Zhao et al. (2015) – studie v International Journal of Biological Macromolecules prokázala, že polysacharidy z Auricularia inhibovaly aktivitu α-glukosidázy in vitro – enzymu zodpovědného za štěpení sacharidů v tenkém střevě. Toto je mechanismus, který využívá i antidiabetikum akarbóza.

Luo et al. (2009) – studie v Food Chemistry testovala vliv polysacharidů z A. auricula na lipidový profil hyperlipidémických myší. Pozorováno bylo snížení celkového cholesterolu a LDL-cholesterolu a zvýšení aktivity lipoproteinové lipázy (LPL) v játrech.

Cheung (1996) – jedna z prvních studií, publikovaná v Nutrition Research, prokázala hypocholesterolemický účinek vlákniny z Auricularia na krysím modelu. Efekt byl přisuzován vysokému obsahu rozpustné vlákniny, která váže žlučové kyseliny v tenkém střevě.

7. Imunomodulační výzkum

Yu et al. (2009) – studie v Journal of Ethnopharmacology prokázala, že polysacharidy z A. auricula aktivovaly makrofágy a stimulovaly produkci NO, TNF-α a IL-1β in vitro prostřednictvím TLR4 signální dráhy.

Damte et al. (2011) – studie v Journal of the Science of Food and Agriculture testovala imunomodulační aktivitu různých frakcí polysacharidů z Auricularia. Kyselá frakce (bohatá na glukuronovou kyselinu) vykazovala silnější imunostimulační aktivitu než neutrální frakce.

8. Antioxidační výzkum a melanin

Auricularia je jednou z mála vitálních hub s vysokým obsahem melaninu – tmavého pigmentu s unikátními vlastnostmi:

Sun et al. (2010) – studie v Food Chemistry izolovala melanin z A. auricula a prokázala jeho silnou antioxidační aktivitu v testech DPPH, ABTS a hydroxylového radikálu in vitro. Melanin z Auricularia vykazoval vyšší antioxidační kapacitu než syntetický melanin.

Zhao et al. (2019) – studie v International Journal of Biological Macromolecules strukturálně charakterizovala melanin z A. auricula. Identifikován byl jako eumelanin s unikátní strukturou obsahující indolové jednotky. Autoři navrhli potenciální aplikace v potravinářství a kosmetice.

Fan et al. (2014) – studie v Carbohydrate Polymers prokázala, že polysacharid-melaninový komplex z Auricularia vykazoval synergickou antioxidační aktivitu – kombinace polysacharidů a melaninu byla účinnější než obě složky samostatně.

9. Prebiotický výzkum a vláknina

Auricularia je jednou z nejbohatších přírodních zdrojů vlákniny mezi houbami:

Chau et al. (1998) – studie v Journal of Agricultural and Food Chemistry analyzovala složení vlákniny A. auricula. Celkový obsah vlákniny dosahoval až 70 % sušiny, přičemž poměr rozpustné a nerozpustné vlákniny činil přibližně 1:1 – neobvykle vyvážený profil.

Lu et al. (2018) – studie v Food & Function testovala prebiotickou aktivitu polysacharidů z Auricularia. Pozorováno bylo selektivní zvýšení růstu Bifidobacterium a Lactobacillus v in vitro fermentačním modelu a produkce krátkořetězcových mastných kyselin (SCFA), zejména butyrátu.

10. Výzkum v oblasti sliznic

Tato oblast výzkumu odpovídá tradiční evropské i čínské tradici – Auricularia jako „prostředek pro zvlhčení":

Heilmann (2007) – studie v Pharmazie in unserer Zeit (německý odborný časopis) shrnula tradiční evropské použití Auricularia jako mukoadhezivní houby. Gelatinózní konzistence plodnice obsahuje vysoký podíl polysacharidů s mukoadhezivními vlastnostmi – schopností adherovat na sliznici.

TCM kontext: V tradiční čínské medicíně je Auricularia řazena jako prostředek pro „zvlhčení sucha" (Run Zao) a „zvlhčení plic" – tradiční kategorie používaná při suchosti sliznic. Toto řazení koresponduje s vysokým obsahem hydrofilních polysacharidů a gelatinózní konzistencí houby.

11. Auricularia vs. Shiitake vs. Reishi

Auricularia vyniká zcela odlišným chemickým profilem: kyselé polysacharidy (vs. neutrální glukany u ostatních hub), extrémně vysoká vláknina a melanin. V kombinaci se Shiitake (lentinan, eritadenin) a Reishi (triterpenoidy) pokrývá oblast, kterou žádná jiná vitální houba nepokryje.

12. Formy užívání a bezpečnost

Práškové kapsle (doplněk stravy)

Shell-broken prášek z plodnice Auricularia v kapslích – celé přirozené spektrum bioaktivních látek včetně kyselých polysacharidů, melaninu a vlákniny v původním poměru.

Tekutý (duální) extrakt

Kombinace alkoholové a vodní extrakce. Hydrofilní polysacharidy a melanin (vodní frakce) + lipofilní sloučeniny a ergosterol (alkoholová frakce). Vyšší koncentrace bioaktivních látek.

Kulinářské užívání

Auricularia je jedlá houba – sušená forma je běžně dostupná v asijských obchodech. V kuchyni se přidává do polévek, salátů a wok pokrmů. Kulinářské užívání poskytuje především vlákninu a minerály.

Na co dát pozor

• Antikoagulancia (warfarin, heparin, DOAC): Konzultujte s lékařem – Auricularia obsahuje adenosin a kyselé polysacharidy, které jsou předmětem antikoagulačního výzkumu. Souběžné užívání s antikoagulancii může být kontraindikováno.
• Protidestičková léčba (aspirin, clopidogrel): Konzultujte s lékařem – adenosin z Auricularia je předmětem výzkumu antiagregační aktivity.
• Antidiabetika: Konzultujte s lékařem – polysacharidy z Auricularia jsou předmětem výzkumu vlivu na metabolismus glukózy.
• Před chirurgickým zákrokem: Informujte lékaře o užívání Auricularia minimálně 2 týdny předem.
• Těhotenství a kojení: Bezpečnost doplňků z Auricularia nebyla klinicky ověřena (kulinářské užívání je považováno za bezpečné).
• Správná příprava sušené houby: Sušenou Auricularia vždy namáčejte a tepelně upravujte – surová nebo dlouho namáčená při pokojové teplotě může obsahovat baktérie (případ Bongkrekic acid toxicity z nesprávně namáčené Auricularia byl hlášen v Asii).

13. Zdroje a citované studie